To nebo to
2.6.2014 - Němčina
To dítě je drzé. Je ale taky milé. To je hezký kluk. To je bezva holka. To je zajímavé… V češtině můžeme ve všech příkladech použít zájmeno „to“ a to je přece jen jedno. Tak co to tady na nás zkouší? Osobní zájmena už přece umím a „to“ vyjádřím jen jedním způsobem. Nebo ne? Tam, kde si v češtině vystačíme jedním slovem, můžeme v němčině použít hned dvě zájmena.
„To“ jako ukazovací zájmeno DAS
Slůvko „das“ všichni známe z určitých členů. Ale napadlo Vás někdy, že důvod, proč si při učení nových slovíček pomáháme právě ukazovacími zájmeny, není jen jejich názornost? „Das“ totiž můžeme použít právě, ukazujeme-li na něco konkrétního.
Das ist sehr schön! – To je velmi pěkné!
Das ist nicht witzig. – To není vtipné.
Siehst du das Haus? Das ist so groß! – Vidíš ten dům? Ten je tak velký!
„To“ jako osobní zájmeno ES zastupující osobu
Osobní zájmena už dobře známe. Právě v tomto případě dokonale dostojí svému názvu, tedy dáváme je za jména, podstatná jména jimi nahradíme.
Das Kind ist frech. – To dítě je drzé. nahradíme: Es ist frech. – (To) Je drzé.
Das Buch ist interessant. – Ta kniha je zajímavá. nahradíme: Es ist interessant. – Je zatímavá.
Das Auto ist grün. – To auto je zelené. nahradíme: Es ist grün. – Je zelené.
Všimněte si, že „es“ používáme jen pro střední rod.
Jste zmatení z návalu informací? Utříbit si je můžete v následujícím cvičení.
Zpět na přehled článků
